Dějiny obce

Dějiny města Ryžoviště byly probádané v předminulém století tkalcovským mistrem Faustinem Dreschlerem a klášterním knězem Aloisem Schleserem. Na základě jejich znalostí napsal domovský spisovatel Josef Schmidt- Braunfels v roce 1910 „Dějiny města Ryžoviště“. Vedle toho existuje ještě druhé shrnutí dějin naší obce „Městská kronika Ryžoviště“. Tato kronika pochází z pera Karla Riedla z Lomnice, který byl znám jako historik a kronikář daleko za hranice jeho rodiště. Obě rozdílné kroniky se velmi dobře doplňují. Souznění příspěvků přispívá k podání informací všem občanům Ryžoviště o našem pěkném městečku.
 
Městečko Ryžoviště leží na moravsko-slezském úbočí, na náhorní rovině a to 49°51-1/2“ severní šířky a 35°1-3/4“ východní délky od Ferro. (Ferro - nejzáp. ostrov španělských Kanárských ostrovů. Ostrov představoval nejzápadnější bod Starého světa, proto od něho byly 1634 – 1884 počítány zeměpisné délky).
 
Kostel sv. Jana Křtitele, postavený na jednom svahu, ční nad městečkem a je 614 m nad mořem.. V údolí, které je otevřeno směrem na sever, je Ryžoviště obklopeno třemi hřebeny kopců, na nichž se táhne hranice velkoevropského rozvodí (mezi Severním mořem a Černým mořem). V okolních kopcích pramení dva potoky, které se v obci spojují pod názvem Polička, a v Břidličné (Frýdlant nad Moravicí) se vlévají do Moravice.
 
Slova, kterými Josef Schmidt-Braunfels popisuje polohu našeho města, mají také tvořit začátek kroniky. Uvedené potoky jsou nazývány Braunbach a Seifenbach. Podle nich bylo městečko pojmenováno - Braunseifen.. První z nich má z důvodu obsahu železa v okolí prameniště hnědou vodu, zatímco druhý, s označením „Seife“, dokazuje rýžování zlata. Praním říčního písku se dříve získával vzácný kov-zlato. Ryžoviště bylo tedy s velkou pravděpodobností založeno horníky. První osídlení nastalo pravděpodobně podél potoka na severu města. Názor, že olomoucký biskup Bruno von Schaumburg (1245 – 1281 ) město založil a také mu udělil jméno, je překonaný. Franz Schiller nás přivádí k těmto poznatkům.
 

1190
V tomto roce bylo založeno město Ryžoviště. V desetiletí před tím začalo osídlování Moravy. V tuto dobu bylo toto osidlování v plném rozmachu. Možná v důsledků naleziště zlata se první skupiny obyvatel usadily přednostně na severní a severovýchodní části náhorní planiny Jeseníků. Tato strana je snáze přístupná, zatímco široké údolí Moravy, bohaté na vodu, a tím i horším a obtížnějším přístupen zřejmě tvořilo přirozenou bariéru osidlování. Pro osidlování ze severu také hovoří trasa pozdější panské cesty z Wroclavi, Bruntálu, Břidličné, Ryžoviště přes Šternberk do uničovské pánve. Začátkem a v průběhu 13. století vznikly v naší vlasti stovky dalších vesnic. Současně bylo vrchností nařízeno vybudování opevnění měst, což mělo být ochranou před nájezdy obyvatel z asijských stepí. V duchu neustále rostoucího nebezpečí nechal také kolem roku 1200 Herzog Břetislav z Olomouce postavit na mnoha místech opevnění a to u silnic a důležitých strategických bodů. Na nejvyšším kopci v okolí, asi 800 m vysoké Slunečné, je ještě dnes vidět silný kamenný val, jehož původ není známý. Dřívější val v Ryžovišti, kde dnes stojí kostel a hřbitov, opravňuje k domněnce, že zde bylo opevnění. Pevné místo na strategickém bodě obce. Studna u zdi fojtského domu č.62 ještě dnes nese název „Studna u valu“. 1220 Ryžoviště je poprvé písemně uvedeno( viz listiny v zemském archivu v Brně). Podle ní město leží na cestě z Olomouce přes Šternberk, Hůzovou, Velkou Štáhli do Andělské hory. Volba místa se ukázala jako velmi účelná. Při pohledu na prastarou mapu hlavních měst Prahy a Krakova a položením přímky mezi těmito městy, leží Bruntál, Sovinec a Uničov na této čáře. Pro všechny cestující, obchodníky a překupníky, kteří nemuseli jet do Olomouce, byla tato cesta nejkratší, protože tudy bylo možno snadno překonat nejen pohoří, ale také nepříjemné močály údolí Moravy.
9.4.1241
Na bojišti u Liegnitz zvítězili Tataři. Po mongolských nájezdech bylo osídlení na Moravě zpustošeno, obyvatelstvo vybito. V takzvaném „ Lesu smrti“ u Dětřichova mají ležet padlí v boji s Mongoly, kteří po bitvě u Liegnitz táhli přes Olomouc a Maďarsko zpět do své vlasti. Museli být pozváni noví dosídlenci. Organizací a provedením tohoto velkého úkolu pověřil papež jednoho z nejvýznamnějších mužů doby Bruna von Schaumburg (1205-1281). Tento kněz byl původně proboštem v Lübecku. Již v době jeho působení v severním Německu si vysloužil velkou pozornost. Později byl kaplanem za papeže Innozence IV. (1243 –54), který jej na církevním shromáždění v Lyonu 1245, jmenoval olomouckým biskupem. Tento biskup současně dostal příkaz opět zkolonizovat jeho silně zpustošené biskupství. Do tohoto úkolu se biskup pustil s velkou horlivostí. Prokazatelně přivedl na severní Moravu 2500 osob jako kolonisty. V době , kdy byl Bruno olomouckým biskupem, vznikly stovky nových obcí. Mnoho těchto je po něm pojmenováno. Pomohl zpustošeným oblastem k novému rozkvětu.
1242
Již mohlo být Ryžoviště biskupským statkem, který se v dalších letech těšil postupnému rozvoji.
1256
Podle olomouckých listin mělo být Ryžoviště tohoto roku založeno biskupem Brunem z Olomouce. Mezi daty založení 1190 a 1256 je rozpor. Lze si pomyslet, že biskup Bruno nechal zpustošené místo znovu vybudovat.Podle tohoto musíme my, občané Ryžoviště, být vděční za kolonizaci domovského města, i když jeho založení bylo již v podstatě dříve. Pokud se z jiných listin neprokáže nebo archeologicky neobjeví konkrétní důkaz, nebude zřejmě možné otázku založení Ryžoviště zodpovědět.
1258
Bylo v Ryžovišti zavedeno lenní právo. Tím bylo právo na lenní majetek rozděleno na lenního pána a na leníka.
1269
Byla stanovena místa pro ryžování zlata v Ryžovišti
1281
Byl v Ryžovišti majitel usedlosti, který vlastnil stavení podobné zámku s hradbami kolem. Tato usedlost stála nad kostelem a zbytky zdí jsou ještě patrné. Takto psaly noviny v roce 1923. Z těchto údajů lze soudit, že toto místo muselo mít tenkrát zvláštní význam. V témže roce zemřel Bruno von Schaumburg. Ještě před tím prý udělit Ryžovišti právo města. Doklady o tom však nejsou.
1295
Je listinami prokázáno založení nemocnice s kaplí a hřbitovem. (Dr. Tausch)
1318
V tomto roce bylo provedeno povýšení na město. BRUNCIV-CIVITAS (Ryžoviště – město) náleželo tenkrát k biskupství Olomouc. Povýšení na město je dokladováno v zemském archivu v Brně.
1348
V listině z 27.10. – první písemná zmínka o Sovinci.
1350
Východně od Ryžoviště, na cestě do Lomnice byly ze zdejšího naleziště hlíny vyráběny hrnce, džbány a mísy. Toto hrnčířství bylo písemně zmíněno v roce 1390. Tehdy ještě nebyla v Ryžovišti vlastní farnost a od 5.února tohoto roku patřilo Ryžoviště společně s Arnolticemi pod farnost kostela v Lomnici. V tomto roce vypukl v Ryžovišti a okolí hlízový mor, tenkrát vymřely 3 obyvatelstva. Panstvo z hradu Sovinec muselo proto pozvat nové dosídlence, aby se vyplnily vzniklé mezery mezi obyvatelstvem. Tito osídlenci přišli převážně ze Slezska. Novoosídlenci znali hornickou profesi a ryžování zlata. Vrchní hornický úřad byl na hradě Sovinec. Zemským úřadem Sovinec byl kolem roku 1380, severně od Ryžoviště, založen velký rybník a panský mlýn. Ten byl v provozu do roku 1885 (v tomto roce vyhořel).
1420 - 1432
Přišli husité do tohoto kraje a mnohá místa v okolí zpustošili. Také první katolický kostel, postavený 1289, shořel do základů. Protože se jednalo o čistě dřevěnou stavbu. Stál na místě, kde je nyní škola. V roce 1433 byl kostel znovu vystavěný, ale o něco větší.Husitské války přinesly konec rozvoje Ryžoviště jako samostatného města a toto přešlo do majetku pánů ze Sovince.
1452
Přešla i Hůzová pod sovinecké panství a ryžoviště zlata v Arnolticích a Dětřichově byla přidělena hornímu úřadu v Ryžovišti. Znak Ryžoviště 1280-1480 byl pečetí s hradem Sovinec. V roce 1481 dostalo Ryžoviště nový městský znak, ryby v síti. Městečko Ryžoviště dostalo tento znak proto, že rybník v Ryžovišti měl největší výnosy v celém sovineckém panství. Podle úředních záznamů ze Sovince byly rybníky v Ryžovišti a Lomnici vzorem pro všechny rybníky s chovem ryb na Moravě.
1490
Dobré časy pro doly a ryžoviště zlata. Obyvatelstvo mělo dostatek práce a dobré výdělky. Tento rozkvět začal podle Franze Schillera už kolem roku 1450. Trval zřejmě ještě několik desetiletí. Podle archivu v Dlouhé Loučce bylo v Ryžovišti 8 dolů. Měly následující jména: Důl Sv.Hylary, důl Sv. Barbory, důl U tří bažin, důl Na hranici s Lomnicí, důl Šimon a Juda, důl Hl.Andreas, důl U buku, důl Boží dar. Karel Riedel poznamenává ve svém zápisu: „Doly na železnou rudu v Ryžovišti se táhly od obecního lesa u Lomnice, ve směru na Arnoltice až k Hůzové“.Zde se tedy dobývala hnědá skála, která inspirovala našeho kronikáře Josefa Schmida k přízvisku. Na rozmezí mezi Ryžovištěm a Tylovem se nacházejí rozprostřené haldy z ryžovišťských dolů. Tyto louky a pole mají malé výnosy. Ryžoviště zlata bylo naproti Arnoltickému lesu, před starou továrnou na hedvábí, kolem kamenolomu až k lesu.
1492
Bylo toto místo přiřazeno do pozemků náležející pod Sovinec. Hospodářský rozmach města Ryžoviště byl velmi silný, a proto pan Pešek Pňovský ze Sovince udělil v roce 1536 významná privilegia.
1536
Těmito privilegii byly obci, mimo jiné, zaručené důležité svobody, a to výčep vína (proti určité dani), výčep piva ( 34 domů mělo v ryžovišti právo čepovat pivo), rybolov v tekoucích vodách bez daňových poplatků, obchodování s důležitými produkty, jako je mouka, sůl,příze, atd., svoboda oženit se v jiných panstvích, osvobození od umisťování sirotků, právo vystavovat rodné listy, nižší trestní právo, nárok na dřevo z panských lesů, pro úpravy a zlepšení cest a chodníků. Protislužbu za zaručené svobody (např.robota ) byly v souladu s lenním právem písemně stanovené. Tím Ryžoviště vlastnilo „Magdeburské městské právo“. Celkem se rýsoval radostný vývoj. Ale dobré časy, na které se mohlo tenkrát Ryžoviště těšit, se záhadným způsobem na dlouhou dobu ztratily. Ježek Pňovský ze Sovince celou usedlost podle Josefa Schmida v roce 1543 prodal. Většina osad byla zpustošena, obyvatelstvo téměř vymřelé. Jako příčina tohoto stavu byly označené válečné vlivy. Karel Riedel však toto vysvětlil. Do Ryžoviště přišel opět, již podruhé hlízový mor a město s dalšími 22 obcemi zcela vymřelo. V Ryžovišti byly všechny domy, včetně kostela vypálené. Tato katastrofa je písemně doložena i pro sousední osady v okruhu Ryžoviště, byť i s časově rozdílnými údaji. Tak byla mnohá místa ještě v roce 1543 stále pustá, některá však, mezi nimi i Ryžoviště, již znovu osídlená.